Při uplatnění pohledávky mého klienta přiznané vykonatelným soudním rozhodnutím jsem se neubránil politování nad situací likvidátorů jmenovaných soudy, ke kterým právní řád v současném není vůbec milostiv. Tento článek se týká zejm. obchodních korporací, byť v některých částech dopadá i na další právnické osoby.
Pokud je zjištěn dlužníkův úpadek, je možno tento řešit třemi způsoby – konkursem, reorganizací, příp. oddlužením. Z textu insolvenčního zákona vyplývá, že zákonodárce neměl v úmyslu žádnou z uvedených forem preferovat.
článek byl publikován dne 27.9.2013 na serveru www.epravo.cz
Nálezem ze dne 17.4.2013 vydaným v řízením vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 Ústavní soud zrušil vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. (tzv. „přísudková vyhláška“). O samotném rozhodnutí a všech jeho dopadech bylo již opakovaně a náležitě v odborných i laických kruzích pojednáno. Tento článek je tak pouze upozorněním na drobný aspekt, který předmětný nález neřeší.
článek byl publikován dne 21.8.2013 na serveru www.epravo.cz
Autor tohoto krátkého článku se v nedávné době obrátil na jistý okresní soud s uctivým dotazem, kdy může očekávat jakoukoliv reakci na žalobu podanou zkraje roku 2012, neboť při zahájení řízení jaksi neočekával, že ani po více než roce nebude v uvedené věci žalovaný vyzván k vyjádření, natož aby bylo nařízeno jednání. Odpovědí předsedy soudu, který tuto věc zároveň dostal na starost, bylo sděleno, že předmětný okresní soud se žalobami z roku 2012 začne zabývat nejdříve na konci roku 2013. Byť autor doufá, že se nejedná o standardní stav všech soudů České republiky, některé z nich mají opakovaně skutečně velký problém ve věci rozhodnout v rámci rozumných časových lhůt tak, aby došlo k vyřešení sporu v přijatelné době.
článek byl publikován dne 18.4.2013 na serveru www.epravo.cz
§ 109 je možná nejznámějším ustanovením insolvenčního zákona. Znamená, že pokud věřitel chce proti svému dlužníkovi hájit svá práva a domoci se uhrazení pohledávky v situaci, kdy je dlužník předlužen či platebně neschopen, nemůže tak učinit prostřednictvím žaloby a následujícího nalézacího řízení, ale musí svou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení a doufat, že v rámci některého ze způsobů řešení úpadku bude takováto pohledávka alespoň částečně uspokojena.
článek byl publikován dne 15.5.2012 na serveru www.epravo.cz
Cestovní smlouva je závazkovým právním vztahem, v rámci jehož průběhu může docházet (a fakticky také dochází) k více či méně závažnému porušování povinností ze strany poskytovatele plnění. Cestovní kanceláře a jiní poskytovatelé zájezdů apod. často hřeší na to, že osoba účastnící se dovolené nebude mít v průběhu takové události sílu a zájem řešit případné rozpory se smlouvou, nepříjemnosti a další nespokojenosti, přičemž po konci akce totéž platí dvojnásob a to i s ohledem na nejistotu výsledku případného sporu, ekonomické převaze organizátora zájezdu a všeobecnou neznalost práva (případně nedůvěru v jeho ochrany a naplnění). Nejčastějším proviněním poskytovatele zájezdu bude jednostranná změna cestovní smlouvy bez souhlasu zákazníka (bez ohledu na jeho vůli).
Média pravidelně informují o tom, že počet nedobrovolně vykonaných soudních rozhodnutí (či jiných exekučních titulů) neustále stoupá. V této oblasti nadále trvá dvojkolejnost, která umožňuje věřitelům, kterým prospívá exekuční titul, obrátit se buď na soud či na soudního exekutora. Výkon rozhodnutí prostřednictvím exekutora v oblíbenosti již dříve předčil soudní výkon rozhodnutí, neboť tento způsob je znám svou relativně dobrou úspěšnosti, pohodlností a jednoduchostí.
článek byl publikován dne 25.4.2012 na serveru www.epravo.cz
Sezóna zimních sportů za sebou již pomalu zavírá dveře. I letos milovníci lyžování mohli v celé řadě tuzemských i zahraničních sportovních areálů spatřit nápis zdůrazňující zákaz předávání či prodej „použitých“ jízdenek na vleky (tzv. skipasy). Autora tohoto příspěvku zaujal úryvek jednoho ze starších článků týkající se právě sdílení a prodeje skipasů, ve kterém policejní mluvčí tvrdila, že provozovatelé skiareálů v těchto případech policii nevolají. „Žádný takový případ jsme neřešili. V této věci je společenská nebezpečnost nízká, stejně jako škoda. Jednalo by se maximálně o přestupek“. Dá se však v souvislosti s popisovanou aktivitou vůbec hovořit o porušení soukromého práva, natož práva veřejného s případným přesahem do práva trestního? Není tato činnost zcela v souladu s proklamovanou svobodou vůle jednotlivců při nakládání s objektem, obsahem a předměty závazkových právních vztahů?
článek byl publikován dne 17.4.2012 na serveru www.epravo.cz
K základním povinnostem každého provozovatele vozidla patří uzavřít s libovolně vybranou pojišťovnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (§ 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb – „Nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle uvedeného zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.“). Uvedený druh pojištění je znám spíše pod zlidovělým označením „povinné ručení“.