Věřitel vykonatelné pohledávky se při jejím nesplnění ze strany dlužníka standardně obrací na exekutora či soud s návrhem na její nucené vymožení. Je-li věřitelů více a jsou-li splněny další podmínky předpokládané zákonem, může být pohledávka vyřešena v rámci insolvenčního řízení. Tento článek je krátkou glosou nad nedůvodným a nepochopitelným rozdílem při zpeněžování nemovitého majetku dlužníka v různých typech řízení.
Není výjimkou, když obce zakládají k plnění svých úkolů společnosti, na které část svých činností delegují. Jedná se zejména o společnosti s ručením omezeným, narazit můžeme i na společnosti akciové. Tyto společnosti se nejčastěji zabývají odpadovým hospodářstvím, technickými a úklidovými službami, péčí o majetek, správou bytů a v některých případech třeba i organizováním kulturních a společenských akcí. V tomto článku se stručně zabývám jedním z aspektů, které vlastnictví společností obcemi přináší, a to rozhodováním valných hromad (jediného společníka) takovýchto společností (zaměřeno na ty s ručením omezeným) o členech jejich orgánů.
Právní regulace ochrany před narušováním nočního klidu prošla poměrně zajímavým vývojem, který byl zdatně ovlivňován jednak Ústavním soudem a jeho přístupem k obecně závazným vyhláškám obcí a jednak i zákonodárcem a jeho úpravami zákona č. 200/1990Sb., o přestupcích.
Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávný úředním postupem je předpisem velice známým. V tomto článku se budu zabývat jedním jeho dílčím a poměrně drobným aspektem týkajícím se náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník vzbuzoval, vzbuzuje a i do budoucna pravděpodobně vzbuzovat bude mezi širokou laickou i odbornou veřejností vášnivé diskuze týkající se jeho kvality (či nekvality). Nad touto nemám v úmyslu jakkoliv polemizovat, kdy se chci v rámci tohoto článku zabývat pouze institutem, jehož novou podobu v právním řádu shledávám za kvalitní a pro praxi přínosnou. Tímto je (jak již ostatně sám název článku napovídá) zajišťovací převod práva.
Při svém zasedání konaném dne 18.1.2016 vláda schválila návrh Ministerstva zemědělství na novelizaci vinařského zákona, který tak nyní směřuje do Poslanecké sněmovny. Nejedná se o nikterak objevné zjištění, tato zpráva proběhla českými médii, kdy se dá shrnout jako záchrana českého a moravského vína před nekvalitním, závadným a falšovaným sudovým vínem ze zahraničí.
Několik málo slov k otázce, která je na jednu stranu právně velice snadno řešitelná a na stranu druhou pak politicky pouze těžko prosaditelná. Tato krátká stať se bude týkat zvyšování nájemného v obecních bytech.
Institut spoluvlastnictví je zcela jistě všem právníkům velmi dobře znám. S ohledem na to jsou právní aspekty s tímto spojené odborné veřejnosti velmi dobře známy a nebudu tedy zbytečně plýtvat časem znalého čtenáře. Velmi rád bych však krátce připomněl a poukázal na již konstantní rozhodovací praxi týkající se velmi úzké výseče této problematiky, která má však v reálném životě zásadní dopad a ne vždy je na ni pamatováno tak, jak si zaslouží.
Tento článek reaguje na volby do zastupitelstev obcí, které proběhly v nedávné době, přičemž v jejich rámci opět nastala úskalí, která museli někteří z kandidátů podstoupit.
Při své praxi jsem narazil na několik zajímavých případů, které mohly v nezúčastněné osobě iniciovat vznik pocitu o neadekvátní tužbě insolvenčních správců po co největším profitu získaném z insolvenčního řízení. Nejsem naivní a vím, že se jedná o náročnou činnost, za kterou musí náležet odměna, a je poměrně logické, že se dotčený subjekt bude snažit docílit toho, aby tato byla co nejvyšší. Mám však za to, že uvedené vždy musí probíhat v mantinelech stanovených právním řádem.